Věděli jste, že i vaše pračka může být toxická?

02. 01. 2018

Pokud hovoříme o ochraně vody a vodních zdrojů, většina z nás si představí říční toky, moře a oceány. Ovšem co voda kohoutková...

I přesto, že tato voda podléhá procesu čištění v čistírnách odpadních vod, i v ní se mohou objevovat neviditelná plastová vlákna. Dle posledních studií je takto znečištěno 94 % veškeré kohoutkové vody ve Spojených státech amerických. Původcem znečištění jsme přitom my sami, nevědomky jej způsobujeme během praní každé várky prádla, ze kterého unikají polyester, nylon, spandex a jiné plastové částice. Ty jsou příliš malé na to, aby mohly být zachyceny v čistírnách odpadních vod. Navzdory tomu se ani společnostem vyrábějícím ekologicky šetrné pračky nepodařilo nalézt dostatečně účinné řešení. O problém se začal zajímat fotograf a umělec Benjamin Von Wong, který hledal způsob, jakým dát veřejnosti, ale především společnostem vyrábějícím pračky, najevo, že se nejedná o pouhou malichernost. A našel jej, jak jinak než v umění.



Benjamin se o ,,toxickém praní‘‘ poprvé dozvěděl prostřednictvím výstupu Národní akademie věd. Přednášející, profesor z Georgetown University, pan Slakey, zde hovořil o týmu mladých studentů, které situace znepokojila natolik, že se rozhodli přiložit ruku k dílu při jejím řešení. Výsledkem jejich snažení je Fiber Filter, který dokáže zachytávat neviditelné plastové částice ve vodě. Benjamin zůstal naprosto ohromen faktem, že takto mladí lidé mají snahu vyřešit globální problém, o kterém on sám doposud neměl ani ponětí. Rozhodl se jim tedy v jejich snažení pomoci a zároveň zvýšit povědomí o této problematice. Při bližším zkoumání zjistil, že do roku 2025 se světová výroba syntetických vláken zdvojnásobí – a stejně tak se zdvojnásobí i množství mikrovláken v naší kohoutkové vodě. Jak sám říká, nejhorší byla představa, že problém nemá řešení. A právě tato myšlenka jej posouvala v jeho snažení kupředu.

 


Přesvědčování čistíren odpadních vod, řešení prostřednictvím vládní legislativy nebo kontrola veškeré výroby syntetických vláken. Tyto všechny způsoby se zdály jako nereálné. To, co se naopak jako reálné jevilo, bylo přilákat pozornost jednotlivých společností výzvou a připojením hashtagu #FixToxicLaundry. S rostoucím náporem veřejnosti se budou, jak Benjamin doufá, spotřebitelé více zajímat a především, korporace zareagují patřičným způsobem.

Hlavní přínos Benjamina ovšem vězí v jeho uměleckém ztvárnění, tedy vytvoření řady strašidelných animací. Jako první byla vytvořena chapadla, a to z recyklované lepenky, drátu a rybářského vlasce. Ta byla navlečena do oděvu z druhé ruky od dárcovského centra Goodwill DC ve Washingtonu. Konstrukčně celou výstavu podpořil stojany Avenger C a Manfrotto Flex Arms. Během deseti dnů se podařilo přeměnit laboratoř biologie do monstrózní montážní linky, kde se postupem času začaly objevovat konečné animace inspirované různými druhy ryb a hadů, nebo hororovým seriálem Stranger Things. Celé hodiny trval proces nastavování fotoaparátu uvnitř příšer tak, aby záblesky z nich navozovaly dojem strašidelné záře. Díky zapůjčenému kapesnímu projektoru byl na podlahu promítán velký nápis BEWARE (DEJTE SI POZOR). A jelikož původem toho všeho, byla přednáška doktora Slakeyho, obsadil Benjamin do svého projektu, jeho dvě malé dcerky, Zaidu a Kinley, které hrály roli nic netušících obětí zákeřných ,,pračkových‘‘ monster (na fotografie níže).






Zdroj: These laundry monsters represent reality: Your laundry is toxic.. Von Wong Blog [online]. Volně přeloženo z AJ, dostupné z: https://blog.vonwong.com/toxiclaundry/.
Sdílejte na: