A fundraiserem roku se stává… Michal Kavalčík!

23. 11. 2017

Za dva týdny se Michalovi povedlo vybrat v rámci jeho dárcovské výzvy na Giving Tuesday přes 170 000 Kč na vozík pro handicapovaného Vaška Srnce.

Přišel, sesbíral… a vybral! Tak jednoduché to bylo. Známý herec a moderátor Michal Kavalčík díky svým kontaktům a píli vybral v rámci Giving Tuesday kampaně za pouhé dva týdny přes 150 000 Kč, za které si handicapovaný třiadvacetiletý Vašek Srnec pořídí speciální vozík.

A jak se Michalu Kavalčíkovi – známému jako Rudovi z Ostravy – podařilo sesbírat za tak rekordní čas 150 000 korun? „Když oslovíte ty správné lidi…“ usmívá se Michal. Denně oslovil jednu až dvě firmy, se kterými v minulosti spolupracoval. „Myslím, že všichni přátelé (a firmy) vycházeli nejspíš z jednoduchého vzorce – kdysi nám pomohl Michal, teď pomůžeme Michalovi – a Vaškovi – my.“

„Dokonce v jednom případě se po mé výzvě spojili všichni regionální ředitelé poboček jedné z největších realitních firem na trhu a na své schůzi vybrali cash přes 40 000 korun, aby rychleji doplatili chybějící částku do 150 000 Kč a poslali mi i fotku. Přiznávám – to jsem měl i slzy!“

 


Giving Tuesday výzvu od Michala Kavalčíka můžete stále podpořit na http://www.giving-tuesday.cz/Michal/.

Rozhovor s Vaškem Srncem

Už po dvou týdnech se podařilo vybrat 150 000 Kč. Byl jste překvapený, jak rychle se to povedlo? Jaké byly vaše pocity, když jste se to dozvěděl?

No, tak pocit to byl skvělý. Od Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, prostřednictvím níž jsem byl zapojen do projektu Giving Tuesday, jsem měl informace, že je téměř jisté, že se ta částka vybere, tak jsem tomu věřil, ale abych řekl pravdu, tak jsem vůbec nečekal, že to půjde tak rychle, což mě příjemně překvapilo.

Sledoval jste každý den stav sbírky, nebo jste se nechával do poslední chvíle překvapit?

Já jsem zvědavý člověk, takže ano, sledoval jsem to každý den, tedy ne, že bych to netrpělivě sledoval každou hodinu, ale každý den jsem se na to podíval.

Co myslíte, že přispělo k tak skvělému výsledku?

Myslím si, že k tak skvělému výsledku přispěli hlavně všichni lidé, kteří se podíleli na projektu Giving Tuesday, je vidět, že mají skvělé organizační a propagační schopnosti. Samozřejmě nesmím zapomenout na štědré dárce, protože na aktuální částku ve výši přibližně 170 000 Kč přispělo 35 dárců, což je v průměru skoro 5 000 Kč od jednoho dárce, a to je dle mého názoru vysoké číslo.

Co pro vás znamená pořízení nového vozíku?

Tak samotný elektrický vozík je už 14 let neoddělitelnou součástí mého života, najezdili jsme spolu desetitisíce, možná statisíce kilometrů, zdolali mnoho téměř neprůjezdných terénů, bez něj si život nedokážu vůbec představit. Pořízení nového vozíku se speciálním ovládáním pro mě znamená znovu nabytou svobodu, není nad to, když se člověk může pohybovat sám bez pomoci druhých.

Můžete čtenářům přiblížit Vaši diagnózu?

Narodil jsem se prakticky jako zdravé dítě, začal jsem chodit později, než bývá obvyklé a ve třech letech mi lékaři zjistili duchennovu svalovou dystrofii, tedy nejtěžší typ svalové dystrofie, která způsobuje postupné ochabování svalstva, od dolních končetin, přes horní až po dýchací a srdeční svaly. Člověk se s tímto onemocněním mezi sedmým až dvanáctým rokem života stává závislý na invalidním vozíku. Já používám invalidní vozík od nějakých přibližně devíti let. Tato nemoc se bohužel nedá léčit, lze ji jen trochu zpomalit pomocí rehabilitace, ale nelze ji zastavit. Lidé s duchennovou svalovou dystrofií se dožívají mezi dvaceti až třiceti roky, někteří i čtyřiceti, ale to asi není můj případ, protože jsou to lidé, kteří jsou na tom fyzicky lépe než já.

Od roku 2011 mám kvůli problémům s dýcháním tracheostomii a domácí umělou plicní ventilaci, kterou jsem používal jen při spánku, aby si plíce odpočinuly. Musím říct, že učit se žít s tracheostomií a plicním ventilátorem pro mě bylo hodně náročné, zvláště, když jsem nemohl mluvit, ale jen šeptat, a to ještě k tomu ne moc dobře, ale lékaři říkali, že se lidé s tracheostomií mohou znovu naučit mluvit.

Zkoušel jsem sice speciální mluvící ventil, který se nasadil na ústí tracheostomie, vyfoukl se balonek u tracheostomie, který spolu s páskem kolem krku jistí tracheostomii před vypadnutím z průdušnice, a mohl jsem mluvit, mluvící ventil pustil vzduch při nádechu do vnitřku plic a při výdechu vzduch ven nepustil, takže vzduch musel jít okolo vyfouknutého balonku a následně okolo hlasivek. Jenže po pár slovech jsem byl z toho strašně zadýchaný, dráždilo mě to ke kašli a často jsem se kvůli tomu odsával, takže z toho nic nebylo, neměl jsem na to dost síly, to mě hodně štvalo. Do nedávna jsem používal plicní ventilátor jen při spánku nebo když jsem byl nemocný, aby si moje plíce moc nezvykaly na dýchání s podporou. Za poslední rok jsem došel k názoru, že bude lepší, když budu napojený na plicním ventilátoru i přes den, protože s plicním ventilátorem mám více síly, tudíž nemusím jen šeptat, ale mohu mluvit, navíc se mi poslední dobou při sezení na vozíku bez plicního ventilátoru hůře dýchá.



Jaké jsou vaše koníčky?

Zajímám se o sport, mám rád přírodu, občas si zahraju něco na počítači nebo něco přečtu.

Je vám 23 let, ještě studujete? Jaké jsou vaše životní sny?

Žádnou školu nestuduji a ani to nemám v plánu. V roce 2015 jsem maturitou zakončil střední školu, obor Ekonomika a podnikání, ve Volyni. Po ukončení střední školy jsem se rozhodl, že na vysokou školu nepůjdu, střední škola pro mě byla docela náročná, jak po fyzické stránce, tak někdy i po psychické, nejtěžší asi bylo si vše časově zorganizovat a fakt, že jsem nebyl schopen mluvit, mohl jsem jen šeptat a bylo mi špatně rozumět… Ale pořád bylo lepší něco dělat, než jenom sedět doma. Já se snažím budoucnost moc neplánovat, ale rád bych začal hrát powerchair hokej, to je dalo by se říci obdoba florbalu. Hraje se s florbalovým míčkem a florbalovými holemi. Hráči, kteří nemohou hrát s klasickou hokejkou, hrají s tzv. T-hokejkou připevněnou k přední část vozíku. Časem bych rád založil tým v jižních Čechách, rád bych si, také našel nějakou práci, což je s mým handicapem dost složité, ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly, bez nich by neměly naše životy smysl.

Znal jste před začátkem sbírky Rudu z Ostravy?

Abych řekl pravdu, tak ani moc ne, ale vím, o koho jde. No hlavně bych mu chtěl poděkovat za sehnání dárců. A taky bych Michalovi Kavalčíkovi rád do budoucna popřál spoustu hereckých úspěchů, třeba to jednou dotáhne na Oscara.




Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

Výbor dobré vůle založila paní Olga, první manželka prezidenta České republiky (1933 – 1996), počátkem roku 1990 v tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Charty 77. Posláním Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové je pomáhat lidem, kteří se pro svůj nepříznivý zdravotní a sociální stav těžko včleňují do společnosti a nemohou se bez pomoci druhých sami o sebe postarat. Svým působením se nadace snaží o rozvoj duchovních hodnot, vzdělání, ochranu lidských práv a všeobecně uznávaných humanitárních hodnot. Více informací naleznete na www.vdv.cz.

Sdílejte na: