S účelem roste zisk: Jak může být udržitelnost prospěšná pro celkový hospodářský výsledek firem

09. 08. 2017

Stát se lídrem v rámci udržitelnosti vyžaduje velké a mnohdy náročné a komplikované změny, ale výsledek stojí za to – jak v environmentální, tak ekonomické rovině.

Udržitelnost je během na dlouhou trať, ale následující důkazy ukazují, že stojí za to do toho jít. V následujících řádcích budeme diskutovat o tom, jaké ekonomické výhody vyplývají z udržitelného podnikání, jaké organizační praktiky je k tomu třeba zavést, a v neposlední řadě ukážeme, jak se může téma udržitelnosti stát hodnotou samo o sobě.

Udržitelnost, termín využívaný k popisu byznysových programů a produktů postavených na environmentálních a sociálních kritériích, je ve valných případech považován za luxusní investici. Dle názoru McKinsey & Company je ovšem tento názor cynický. Vychází z rostoucího počtu důkazů, které naznačují, že iniciativy o udržitelnosti mohou pomoci vytvářet nejen obchodní příležitosti, ale zároveň zvyšovat zisky. McKinsey & Company zahájila v roce 2014 spolupráci s více než 40 společnostmi, a to za účelem odhalení motivací, které je přivedly na dráhu udržitelného podnikání. Při této příležitosti se zjistilo, že vedoucí podnikatelské subjekty usilují o udržitelnost z prostého důvodu – má pozitivní a významný finanční dopad na jejich podnikání. Cesta za udržitelností není ovšem snadná, je spíše trnitá a vyžaduje nejen strukturovaný program, který povede ke zlepšení výkonnosti, ale především tzv. filozofii udržitelnosti. V nedávné zprávě Global Compact vypracované pro OSN, uvedlo 84 % z celkového počtu 1000 výkonných ředitelů významných globálních společností, že podnikání„by mělo vést k definování cílů, které pomohou řešit důležité globální problémy,“ přičemž pouze třetina z nich uvedla, že má pocit, že je tak skutečně činěno.

 


Dle zjištění McKinsey & Company, vycházejících z řady akademických studií, strategií investorů, veřejných dat o efektivitě zdrojů a v neposlední řadě z komunikace se samotnými firmami, lze vyvodit, že programy udržitelnosti jdou v ruku v ruce s dobrými finančními výsledky společností. Podle průzkumu Deutsche Bank, mají společnosti s vysokým hodnocením environmentálních a sociálních kritérií a kritérií v oblasti řízení společnosti (tzv. ESG – the environmental, social and governance criteria) nižší náklady na dluh. Další průzkumy založené na základě zveřejněných dat produkce emisí skleníkových plynů zaznamenávají u těchto firem vynikající výnosy na burze. Ještě zajímavější je ovšem nedávno zveřejněný výzkum tří ekonomů z Harvardu a London Business School, který naznačuje, že udržitelné iniciativy mohou skutečně pomoci zlepšit finanční výkonnost firmy. Vědci zkoumali dvě skupiny 90 společností, působících ve stejných sektorech, o stejné velikosti, podobné kapitálové struktuře, provozní výkonnosti a růstové příležitosti, ovšem pouze jedna ze skupin měla vytvořené řídící struktury spjaté s myšlenkou udržitelnosti. A právě tato skupina firem oproti skupině druhé uskutečnila podstatné a dlouhodobé investice. Společnosti s vysokou mírou udržitelnosti také zaznamenaly lepší výsledky v návratnosti aktiv a vlastního kapitálu. Akademičtí pracovníci poukazují na to, že tento výzkum nebyl prováděn v laboratorních podmínkách, tudíž nemůže být definitivně potvrzena jeho kauzalita. Pevně ale věří, že samotné politiky udržitelnosti jsou odpovědné za lepší finanční výkonnost u společností s vysokým standardem udržitelnosti.

Není proto divu, že jsou investoři stále více nakloněni myšlence vkládat své peníze do společensky odpovědných investicí. V USA vzrostla taková investice mezi lety 1995 a 2012 meziročně o 486 %. Celkově je v aktivech, které obsahují ESG metriky, investováno více než 13 bilionů dolarů. A čím více bilionů ve hře, tím větší je zájem o téma udržitelnosti ze strany těch největších profesionálů, kupříkladu největší poskytovatelé dat, společnosti Bloomberg, MSCI a Thomson Reuters, začaly nabízet data o udržitelnosti v mnohem větší míře. Ačkoliv je udržitelnost zcela v agendě samotných firem, problémy s jejím uskutečněním se najdou i v těch nejucelenějších společnostech. Pro maximální efektivnost programu udržitelnosti, by měli představitelé firem zvážit uplatnění 4 organizačních postupů, které jsou spjaty s managementem řízení a nejsou užívány k řešení výzev udržitelnosti příliš často. Postupem prvním je identifikování problémů a nastavení priorit. Dvě třetiny společností z reprezentativního vzorku od S&P 500 mají více než 10 různých témat souvisejících s udržitelností, přičemž některé jich mají více než 30. V tomto případě ovšem neznamená čím více, tím lépe a společnost by se měla soustředit pouze na několik strategických témat. Například Coca-Cola si stanovila strategii, kterou nazývá ‘‘já, my, svět‘‘, v rámci které se zaměřuje na tři konkrétní oblasti – životní blahobyt, postavení žen a voda. Společnost nezapomíná ani na další otázky, jako je změna klimatu a produkce obalů, ale jasně definovala směr, kterým se chce vydat. Aby bylo možné vytvořit jasný soubor priorit, je zapotřebí učinit analýzu toho, co je pro danou společnost v rámci hodnotového řetězce nejdůležitější, čehož bude docíleno pomocí interní analýzy a konzultacemi se zúčastněnými stranami včetně zákazníků, regulačních orgánů a nevládních organizací. Tento proces umožní společnostem identifikovat výzvy spjaté s udržitelností s největším dlouhodobým potenciálem a vytvořit tak systematickou agendu.

„Musíme ukázat, že je z obchodního hlediska výhodné překonávat překážky na cestě za udržitelností.“



Jakmile jsou priority identifikovány (ideální počet je 3 až 5, ovšem ne více) je dalším krokem vytvoření faktického základu, z něhož lze vyvodit finanční analýzu a analýzu udržitelnosti. Kupříkladu Siemens si určil jako jednu z hlavních priorit pomoci svým zákazníkům snížit uhlíkovou stopu vytvořením environmentálního portfolia zelených produktů a služeb. Po dokončení celkové analýzy je třeba převést stanovené cíle v oblasti udržitelnosti do podnikových metrik. Důležité přitom je, aby cíle byly konkrétní, ambiciózní, dlouhodobého rázu (5 let a více) a především, aby se staly součástí obchodní strategie. Samozřejmě platí, že čím specifičtější a silnější cíl je, tím lépe. Naopak nedostatek stanovených cílů snahu o udržitelnost doslova zabíjí. Odhadujeme, že pouze jedna z pěti společností, které jsou součástí S&P 500, si stanoví kvalifikované a dlouhodobé cíle udržitelnosti, přičemž polovina z nich nemá vůbec žádné.

Téměř polovina účastníků průzkumu (48 %) uvedla, že krátkodobé výdělky jsou v rozporu s myšlenkou udržitelnosti. Pokud tedy vedoucí představitelé společností neuvidí z programu udržitelnosti finanční výhody, poskytnou mu pouze slovní podporu. Americká společnost Alcoa, třetí největší světový producent hliníku, snížil emise skleníkových plynů a nákladů na energii, ovšem učinil tak s ohledem na finanční důsledky. Zdůraznil, že udržitelnost je záležitostí businessu a za každým udržitelným projektem by měli stát konkrétní pracovníci, kteří mají odpovědnost za jeho náklady a efektivitu.

V neposlední řadě je důležité, aby společnost přejala odpovědnost a včlenila program udržitelnosti do filozofie celé firmy. Dle naší analýzy se společnosti zabývají především důležitými environmentálními a sociálními otázkami, které jsou součástí všeobecných hodnot. Podniky, které zabudovaly téma udržitelnosti do svých operací, mohly zpozorovat okamžité výhody plynoucí z tohoto kroku, což bylo zároveň podnětem k tomu, aby v této oblasti činily ještě více a o to intenzivněji. Vedoucí představitelé mohou, a zároveň tak již činí, změnit své obchodní modely v reakci na vyšší ceny přírodních zdrojů nebo změnu poptávky, která vytváří pro podnikání materiální rizika. Dva giganti vyrábějící sladkosti, hledají záruku budoucích dodávek kakaa jako základní složky čokolády ve zlepšení míry udržitelnosti jejich dodavatelů. Společnost Mars pomáhá drobným zemědělcům v Pobřeží slonoviny zvýšit produktivitu výroby tím, že jim poskytuje prostředky k vylepšení sadbových materiálů, hnojivům a zajistí potřebné školení. Rovněž investuje do výzkumu, který pomůže zvýšit kvalitu a výkonnost zařízení na výrobu kakaa. Idea udržitelnosti také vybízí k re-designování produktů a služeb, což může drasticky zvýšit zisky a zároveň snížit náklady na výrobu. Příkladem může být například Unilever, který změnil tvar deodorantu tak, aby při jeho výrobě bylo použito méně plastu.

Závěrem lze dodat, že aby firma na své cestě za udržitelností uspěla, musí být snaha o udržitelnost její hlavní organizační prioritou a mít zároveň jasnou podporu vedení. Prim pak v této záležitosti hrají firemní šéfové pro otázku udržitelnosti, kteří sice často nemají pravomoc diktovat firemní agendu, ale mohou ji ovlivnit kupříkladu převedením slibu o udržitelnosti do jednotlivých obchodních agend společnosti. „Musíme ukázat, že je z obchodního hlediska výhodné překonávat překážky na cestě za udržitelností,“ uvedl jeden z manažerů pro udržitelnost. A důkazy hovoří jasně v tom, že pro ty nejlepší společnosti je tento standard na dosah ruky.

Zdroj: McKinsey & Company, Profits with purpose: How organizing for sustainability can benefit the bottom line, volně přeloženo z aj, celá studie je dostupná zde.
Sdílejte na: