Konzumní kultura Západu rozšířila odpad do celého světa

17. 03. 2017

Balení – z velké části potravinářské obaly na jedno použití – tvoří problém s odpadky, které znečišťují všechny kouty světa.

Samotní výrobci nás dostali do této šlamastyky, ale je pouze na nás, abychom se z toho dostali ven. A zde je návod, jak na to.

Rybáři v Thajsku používali k balení svých obědů banánové listy, které poté nedbale hodili přes palubu, jakmile oběd dojedli. Listy se rozkládaly a ryby pak konzumovaly zbytky. Za posledních deset let však byly banánové listy nahrazeny plastovými obaly. Staré zvyky tudíž zemřely – a to byl jeden z důvodů, proč jsou pláže lemovány krustou z plastu. Kromě nevzhlednosti pláže se tyto plasty shromážďují v odpadky v našich oceánech, kde jsou pojídány planktonem, ten poté rybami; a pak se dost možná objeví na našich talířích...

Jedná se o celosvětový problém. Nemůžeme ukazovat prstem pouze na thajské rybáře. Západ s tím vším začal. Rozvojový svět pak oprávněně touží po své vlastní životní úrovni a spolu s ní získává i její neudržitelnou pohodlnou kulturu.

Spojené království samo o sobě produkuje více než 170 milionů tun odpadu ročně, hodně z toho se skládá z potravinářských obalů. I když jsme byli svědky revolucí ve způsobech, jak skladujeme a konzumujeme potraviny, je nyní potravinářských obalů tak velké množství, že se s tím skládky nemůžou vyrovnat. Některé z obalů jsou jedovaté, některé nikdy nezmizí, protože se nerozloží. Může trvat až 450 let než se některé typy plastových láhví rozloží. Jeden typ, PET, je sice recyklovatelný, ale není biologicky rozložitelný. Smutný je fakt, že se recykluje pouze třetina z plastových obalů. Rachelle Strauss z britského ZeroWasteWeek řekla, že lidé vlastně nikdy nic nevyhodí "pryč", ve skutečnosti to jen předají dále.

Recyklace je však jen kapka v moři – většina nákladů na životní prostředí, které jsou spojeny s nevratnými obaly, jdou proti proudu už při své výrobě. Stejnou otázku jsme si kladli již před třiceti lety: co se stalo s mlékaři a poplatky za vratné lahve? Nyní žijeme v absurdní době, kdy sáček lupínků může mít až sedm vrstev obalů.

Je snadné zoufat v rozsahu tohoto problému, ale řešení nestojí za hranicemi lidských možností. Podívejme se na to, jak svět začal jednat ohledně CFCs: existují náznaky, že díra v ozónové vrstvě se nyní uzavírá. Balení potravin by měla být hračka.

Do této šlamastyky nás dostali výrobci, naše vlády nyní musí převzít odpovědnost. Ale převezmou ji? Můžeme pozorovat, že tato loď nabírá lepší kurz: tato slova britské organizace Reduce Reuse Recycle visela na rtech spotřebitelů po celá desetiletí; recyklace je nyní sice běžná, a vyskytují se novější iniciativy, jako jsou poplatky za plastové sáčky. Rádi bychom také následovali Francii v zákazu plastových příborů, hrnků a talířů. Dokonce i povrchní on-line inspekce odhalí mnoho řešení pro nakupující, od biopackagingu sendvičů, londýnských bio obalů, či ve vodě rozpustného papíru.

Mnoho spotřebitelů navrhuje, abychom tvořili méně odpadu. To samé doporučuje americká iniciativa WasteZero a britský ZeroWasteWeek. Rachelle Strauss říká: "Pokud jdete na nákup, nepřinášejte si domů problém." Jinými slovy, nemáme podlehnout nerecyklovatelným obalům. Lidé se shodují: kupujte nezabalené, jak říkají Vinaya, Tom Perks a další. Kupujte ovoce, zeleninu a bylinky samostatně - nebo ještě lépe, jak radí Rachelle Strauss: “Snažte se pěstovat vlastní - na parapetu nebo v závěsném košíku, pokud nemáte zahradu.”

Zapojte se do systému zeleninových boxů. Nakupujte na farmářských trzích, pokud je máte v blízkosti, nebo v místních obchodech – řeznictví, rybárně– a kupujte zboží, jako je rýže, obiloviny a luštěniny ve velkém, nejlépe z míst, které nabízejí další doplnění.

A některé věci se můžeme naučit používat opakovaně. Používejte zavařovací sklenice. Jedna z nejlepších věcí, které můžete udělat k zabránění plýtvání, je naučit se vařit s přísadami. Ani to nemusí být složité: sporáky jsou skvělou alternativou k hotovým jídlům, stejně jako domácí pekárny. Obě zařízení pracují přes noc a další ráno máte čerstvé potraviny.

Další řešení: skončete s balením hned u zdroje. "Zní to trochu radikálně, ale kdybychom všichni přestali používat obaly u pokladen, mohly by si toho supermarkety všimnout," říká Strauss. Kromě toho, supermarkety mají přístup k lepším recyklačním zařízením než jejich zákazníci.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že nepotřebujeme nic jiného než revoluci v tom, jakým způsobem budeme konzumovat. Tuto myšlenku vyznává např. iniciativa The Story of Stuff. Tato on-line kampaň odhaluje nápadné mezery v naši rozbité "materiální ekonomice", která popohání naše spotřebitelské návyky, celý cyklus "plánovaného zastarávání", a skutečnost, proč tak moc lpíme na věcech. To ukazuje cestu k cirkulární ekonomice namísto navrhování věci k selhání, k udržitelným materiálům a návratu od konzumního způsobu života.

Není to o tom, že nemáme na výběr. Tato bledě modrá tečka je náš jediný systém podporující život. Nebudeme-li o ni pečovat, rybáři z Thajska nebudou jediní bez obživy.

Zdroj: The Guardian: The west's throwaway culture has spread waste worldwide, 13. 3. 2017, volně přeloženo z aj originálu, celý článek v aj dostupný zde
Sdílejte na: