Udržitelný palmový olej vyžaduje zapojení nejen soukromého sektoru

10. 03. 2016

Individuální aktivity, ani od velkých korporací, nedokáží napravit aktuální situaci s palmovým olejem. Klíčová je spolupráce všech stran, píší experti z Green Commodities Programmes při UNDP.

Indonésie, největší producent a vývozce palmového oleje, počítá, že jeho vývoz podpoří hospodářský růst a rozvoj země. Palmový olej však vyvolává velkou kontroverzi. I přesto Indonésie plánuje zvýšit produkci palmového oleje do roku 2020 o 50 %, aby vyhověla zvyšující se poptávce. Zároveň však řeší, jak minimalizovat společenské a environmentální dopady produkce této komodity.

Aby se to povedlo, vláda musí propojit a motivovat všechny zainteresované strany k inovativním změnám, které podpoří udržitelnost i byznys. Indonéský prezident Joko Widodo slíbil zastavit deforestaci zaviněnou expanzí palmového oleje. Vláda také spustila (především pro malé producenty) povinný systém certifikací s cílem zvýšit standarty produkce. V minulých letech se několik velkých firem zavázalo k zastavení spolupráce s problémovými dodavateli palmového oleje, kteří byli spojování s vykořisťováním nebo deforestací. Tuto aktivitu často iniciovali zákazníci a obchodníci svou poptávkou po etických produktech.

Velká část dodavatelského řetězce u palmového oleje však sestává z komplexní pavučiny maloproducentů, prostředníků a třetích stran, která extrémně komplikuje garanci jeho udržitelnosti. Velká část malých dodavatelů nemá prostředky ke zvýšení své produktivity, udržitelnosti a někdy ani k tomu, aby vůbec získala legální status.

Proto soukromý sektor i vláda musí začít spolupracovat s cílem zlepšit udržitelnost i legalitu v tomto sektoru. Závazek jde nad rámec korporátních dodavatelských řetězců a vyžaduje i intervenci na mnohem lokálnější úrovni.

Maloproducenti palmového oleje typicky obhospodařují méně než 25 hektarů, ale vcelku jsou zodpovědni za 40 % plantáží s palmovým olejem. Tito farmáři dodávají palmový olej obchodníkům, ale nejsou integrováni do formálního systému, nemají přístup k půjčkám a jiným službám, které by jim umožnily efektivnější a udržitelnější hospodářské techniky. Jejich výnosy jsou extrémně malé, což je motivuje k rozšiřování palmových plantáži a deforestaci.

Díky komplikovanému stavu a legislativně nejasnému postavení většiny maloproducentů s nimi spousta velkých firem nechce spolupracovat. Jedná se však o skupinu, kterou nelze jednoduše ignorovat. Stále rostoucí počet malých farmářů tvoří podstatnou část venkovské ekonomiky. Pokud chce Indonésie a soukromý sektor dostát svým slibům, je nezbytná okamžitá podpora maloproducentů pomocí koordinovaných aktivit všech stran zapojených do problematiky palmového oleje.

Vláda už začala regulací statusu maloproducentů, ale těchto aktivit musí být více a s větším tlakem. Farmáři potřebují získat přístup k novým technologiím a financím, které jim zvýší produktivitu, produkci a profitabilitu jejich plantáží. Jedná se o finančně náročnou operaci, která pod vedením ministerstva zemědělství musí zahrnovat i expertízu a prostředky celého dodavatelského řetězce, včetně velkých firem na palmový olej.

Ministerstvo zemědělství minulý rok představilo novou platformu pro palmový olej (Indonesian Palm Oil Platform), která spojuje všechny stakeholdery (vládu, nevládní sektor, soukromé firmy i občanskou společnost) s cílem společně pracovat na vzniklých problémech. Platforma je důležitá pro sdílení dobré praxe a podporu vládě, aby učinila transformativní změny v celém sektoru a udržela tak globální konkurenceschopnost i v dlouhodobém hledisku. Indonéská platforma pro palmový olej se tak stává čím dál důležitějším hlasem, který motivuje k akci.

Zdroj: Pro Guardian sepsali Andrew Bovarnick, Samantha Newport a Tomoyuki Uno z The Green Commodities Programme při UNDP. Přeloženo a kráceno
Sdílejte na: