Pět zajímavých příběhů z cirkulární ekonomiky

10. 01. 2015

Problematika cirkulární ekonomiky je jedním z nežhavějších témat z oblasti udržitelného rozvoje. Představujeme pět zajímavých příběhů, které ukazují, jak inovativně lze nakládat s odpadem či předcházet jeho nadměrnému hromadění.

Berlínský supermarket bez obalů

Original Unverpackt, nový německý koncept obchodu, prodává potraviny zcela bez obalů. Zákazník potřebuje k nakupování v tomto obchodě pouze vlastní přepravky, které mu jsou před nákupem zváženy a označeny nálepkou Original Unverpackt. Zákazník si poté může od každého druhu produktu, ať už se jedná o koření či těstoviny, nabrat přesně tolik, kolik zrovna potřebuje. Na konec zákazník zaplatí u pokladny za čistou hmotnost svého nákupu.

Majitelky obchodu konstatují, že ve společnosti je patrný nárůst poptávky po produktech a službách, které berou ohled na udržitelný rozvoj. Zároveň ale dodávají, že jejich nízká kupní síla jim zatím neumožňuje snížit ceny a učinit produkty v jejich obchodě dostupnějšími i pro zákazníky s nižším příjmem. (Pozn. A-CSR: První bezobalový obchod s kvalitními potravinami najdete i v ČR, více zde)

Kávová mouka jako nový business

Při výrobě kávy se tvoří v podobě dužin a skořápek velké množství odpadu, z něhož většina nemá žádné další využití a kontaminuje vodní zdroje. Inženýr Dan Belliveau, bývalý ředitel technických služeb společnosti Starbucks, přišel s nápadem na využití tohoto odpadu. Vynalezl z kávových dužin nový výživný a bezlepkový produkt, kávovou mouku, která může sloužit jako přísada do sušenek, cereálií či čokolády. Belliveau společně s Intellectual Ventures založil start-up na výrobu kávové mouky, Coffe Flour, který ihned získal finanční podporu velkých kávových společností.

Belliveau plánuje nabízet novou ingredienci nejprve vrchním kuchařům a následně i specializovaným pekařstvím a výrobcům čokolády. Pokud by kávová mouka měla úspěch na světovém trhu, mohlo by to pomoci řešit problém znečištěných vod a zároveň sloužit jako nový zdroj příjmu pro kávové farmáře.

Jedlé obaly WikiPearl

Obalový průmysl zaznamenal v posledních letech významné pokroky. Příkladem je inovativní obal WikiPearl, jehož vynálezcem je inženýr biomedicíny David Edwards. WikiPearl je měkká, trvanlivá, jedlá membrána vyráběná většinou ze slupek ovoce. Tento inovativní obal je biologicky rozložitelný a šetrnější k životnímu prostředí než běžné obaly. Společnost WikiFoods zabaluje pomocí této technologie řadu produktů od jídla až po nápoje.

S podobným nápadem na výrobu jedlých obalů přišla firma Loliware, která představila projekt jedlých kelímků na pití. Všechny druhy těchto projektů mají stále ale problém s psychologickou bariérou zákazníků, kteří nejsou zvyklý kupovat běžné potraviny v těchto formách balení.

Skotské řešení na recyklaci jednorázových plen

Dětské jednorázové pleny tvoří ve Skotsku 4–7 % směsného odpadu, což představuje problém nejen pro ekologicky uvědomělé rodiče, ale i pro místní autority. Šestiměsíční zkušební projekt však ukázal, že je technologicky a logisticky možné jednorázové pleny recyklovat. Obyvatelé několika vybraných správních oblastí Skotska měli možnost třídit veškeré použité absorbující hygienické potřeby, které byly následně sváženy do recyklační továrny společnosti Knowaste. Svezený odpad byl zde recyklován a zpracován do umělých vláken a granulí, které pak byly využity na výrobu střešních tašek či recyklačních popelnic.

Společnost Knowaste má v plánu pokračovat v tomto projektu a rozšířit počet recyklačním továren. Vše ale záleží na zájmu obyvatel a na odbytu recyklovaných produktů.

Japonská kultura jednorázového bydlení

V Japonsku ztrácí nová nemovitost po 15 letech téměř celou svou hodnotu. Po 30 letech končí její životnost. Původ tohoto fenoménu spočívá v dlouhodobé historii opakujících se zemětřesení a požárů. Většina budov nebyla kvalitně postavena a musela být zbourána. Ačkoliv v dnešní době je odolnost budov mnohem vyšší, stále dochází k jejich masivnímu bourání. Neustálý boom ve stavebním průmyslu má negativní dopad na životní prostředí, neboť produkuje obrovské množství stavebního odpadu. Japonská vláda proto v roce 2000 vydala zákon, dle kterého musí být většina materiálu recyklována a následně znova využita.

Ačkoliv je více než obdivuhodných 80 % materiálu recyklováno, samotný proces spotřebovává velké množství energie a produkuje méně hodnotné materiály. Budoucnost se proto vidí v ekologicky šetrných budovách, jejichž hodnota klesá pomaleji než u obyčejných staveb.

Zdroj: The Guardian: Circular economy: the top five stories of 2014 zde, 23. 12. 2014
Sdílejte na: