Amnesty International nechává knihy mluvit

20. 11. 2013

Sekce Vzdělávání k lidským právům Amnesty International ČR startuje nový projekt Fair Play – studenti za rovnoprávnost.

Zaměřuje se na prevenci diskriminace, rasismu a extremismu. Hlavní lákadlo? Živá knihovna. Amnesty International ČR (AI) rozběhla v letošním školním roce dlouhodobou spolupráci s dvanácti základními a středními školami a nízkoprahovými kluby v Praze, Brně a Ústí nad Labem. Tam bude realizovat řadu vzdělávacích lidskoprávních aktivit v rámci projektu Fair Play – studenti za rovnoprávnost. Cílí na problematiku diskriminace, rasismu a extremismu. Amnesty chce o těchto tématech mladé nejen informovat, ale taky zvýšit aktivitu studentů a podpořit je při pořádání vlastních akcí na ochranu lidských práv. Amnesty tak reaguje na narůstající nesnášenlivost a rasistické nálady v české společnosti. Už v říjnu proběhly na všech školách interaktivní workshopy, které studenty uvedly do problematiky. Mladí lidé se učili rasistické a xenofobní postoje rozeznávat, seznámili se s principy a fungováním předsudků a stereotypů a taky s důsledky, které mají na konkrétní lidi. Teď přichází na řadu Živá knihovna.

V Živé knihovně si studenti místo knížek mohou „půjčit“ osobu se zajímavým životním příběhem, se kterou by si v reálném životě třeba nikdy nepopovídali, a zeptat se jí na všechno, co je zajímá. Osobnosti, se kterými se studenti budou moci seznámit, jsou příslušníci různých menšin žijících v České republice.

„Živá knihovna pomáhá studentům překonávat strach z neznámého, nabourávat zažité stereotypy a dává jim možnost získat vlastní zkušenost. Pro knihy je tento projekt zároveň jedinečná příležitost podílet se na vnímání různých menšin a předávat své osobní zkušenosti mladým lidem,“ vysvětluje Jiří Bejček, manažer sekce Vzdělávání k lidským právům AI.

Živé knihy, které si studenti půjčí, jim jsou po dobu cca 20 minut k dispozici a odpovídají na jejich otázky, případně sami iniciují diskuzi. „Knihy“ si studenti půjčují po malých skupinkách, aby měli prostor pro osobní kontakt a nebáli se například diskuse a otázek před celou třídou. Studenti, kteří získají bezprostřední prožitek s živými knihami, se budou moci zúčastnit také mediálního workshopu, během kterého budou reflektovat působení masových médií a vytvářet vlastní mediální výstupy z Živé knihovny. Studenti budou mít možnost natočit s vybranou knihou rozhovor a připravit pro další třídy jeho promítání se sdílením svých vlastních zážitků a poznatků.

Ve středu 6. listopadu proběhla na pražské ZŠ Generála Janouška první Živá knihovna a měla velký úspěch: „Myslel jsem si, že poučím já je…ale nakonec jsem se hodně o sobě naučil já od nich,“ shrnuje svou první zkušenost „živá knížka“ Jan Dužda, student romistiky.

Studenti 8. A zažili novou zkušenost. „Rozhovory s knihami byly zajímavé, příběhům těch lidí bych asi ve filmu nevěřil…Vzkázal bych spolužákům, že se mají, že mohli dýl spát, ale myslím, že udělali chybu!“ shrnul svoje pocity jeden z žáků.

„Pro všechny zúčastněné to byla nová zkušenost, kterou si užívali. Počáteční ostych přemohla zvědavost, zavládla přátelská atmosféra a celé se to, myslím, hodně vydařilo. Těšíme se na další školy a nové zážitky,“ uvádí Šárka Antošová, metodička Vzdělávání k lidským právům AI.


Je libo vozíčkáře, Angolanku či nevidomou sochařku?


Výběr živých knih je skutečně pestrý, od studentky pocházející z Angoly přes uprchlici z Afghánistánu až po nevidomou sochařku. Jedním příkladem za všechny je i Daniel Rampáček. Dan je na vozíku už od dětství a přesto každý den svému okolí dokazuje, že vozíčkáři nejsou žádné objekty, se kterými se dá libovolně manipulovat. Proto také jako jeden z prvních vozíčkářů chodil na běžnou základku a následně i na střední. V současnosti studuje v Brně psychologii a divadelní vědu. Aktivní je i v občanském životě. Má vlastní sdružení, se kterým organizuje například akce na podporu Romů, závodně plave, hraje divadlo a pracuje s dětmi.


Zajímavé osobnosti Živé knihovny:


Leonard Teca (Angola) Leonardův otec byl jako baptistický kazatel v Angole pronásledován režimem a právě na jeho nátlak musel Leonard opustit svou rodinu a jít studovat do zahraničí. Skončil tak v Československu. Vystudoval strojní průmyslovku a potom se rozhodl pro studium teologie. V současnosti působí jako farář Českobratrské církve evangelické v Rokycanech. V Angole byl od svého odchodu pouze jednou a to ještě tajně a na cizí pas. „Narodil jsem se na špatném místě ve špatnou dobu, ale jsem na to hrdý.“ To je motto, kterým se Leonard ve svém životě řídí.

Fatema Fateh (Afghánistán) Po nástupu Tálibánu k moci začal mít Fatemin otec, učitel perské literatury, problémy a rozhodl se s rodinou utéct do zahraničí. Cesta do ČR dlouhá více než 4700 kilometrů trvala sedm měsíců. Dva roky strávila Fatema s rodinou cestováním po uprchlických táborech po celé ČR, aby nakonec našla nový domov v Šumperku. Tam taky úspěšně dokončila gymnázium a v současné době studuje Evropské a duchovní dějiny na UK. Její největší zálibou je ale fotbal, o kterém dokáže mluvit hodiny a hodiny.

Nguyen Thuong Ly (Vietnam) Oba její rodiče pocházejí z Vietnamu, ale setkali se až při svých studiích v Československu. Ly je tak zástupkyní první generace vietnamských dětí narozených v ČR, které se někdy přezdívá „banánové děti“, protože jsou zvenku „žlutí“ a zevnitř „bílí“ - stejně jako banány. Není proto vlastně nikde doma, v ČR i ve Vietnamu je v podstatě považována za cizinku. Krom toho Ly se se svou rodinou dlouho nemohla kvůli politickým aktivitám svého otce podívat do země, ze které pochází, a kde žije větší část její rodiny. Ly studuje žurnalistiku na FSV UK. Více než rok byla redaktorkou časopisu Amnesty International Existence. Má ráda knihy a focení.

Zdroj: amnesty.cz, 2013
Sdílejte na: